Enuresis nocturna.

Problémy dětí s udržením moči v nočních hodinách v průběhu spánku jsou velmi častým problémem, který řeší ve svých ordinacích dětští lékaři, urologové, nefrologové i psychiatři. Historicky se setkáváme s řadou definic této poruchy, rovněž názvosloví je nepřehledné, pod pojmem enurézy se často ukrývaly jiné poruchy kontinence moče, někdy se dokonce termín enurézy používá k označení vrozené anatomické vady urotraktu (enuresis ureterica) nebo k označení dosud ne zcela objasněného úniku moče při smíchu (enuresis risoria). Rovněž sled a důležitost odborných vyšetření u dětí s nočním únikem moči se historicky měnil z psychiatrických ambulancí se pacienti přesouvali do rukou urologů, kteří se zaměřili na diagnostiku možných anatomických či funkčních poruch dolních cest močových. Výsledkem byl nárůst invazivních vyšetření, většinou však bez efektu pro léčbu enuretika. Teprve poznatky v posledních 15 letech o funkci močového měchýře, struktuře spánku, vlivu nedostatečné noční produkce antidiuretického hormonu a vzájemné souhře mezi měchýřem a mozkem zčásti objasnily pochody vedoucí k úniku moči u dětí v průběhu spánku a umožnily rozdělení enuretiků do skupin dle pravděpodobné etiologie poruchy, a tím umožnily i stanovení pravděpodobně účinného léčebného postupu u jednotlivých pacientů [1]. Velkou zásluhu na rozvoji diagnostiky a léčby má ICCS (International Children Continence Society), založená v roce 1997. Dle jejího doporučení je od června 2006 nově používána i definice a terminologie nočního úniku moče u dětí. Enuréza je nyní definována jako intermitentní noční inkontinence moče v průběhu spánku u dítěte staršího 5 let. Nejsou-li současně přítomny příznaky potíží s udržením moče v denních hodinách v bdělém stavu, jde o monosymptomatickou enurézu. V opačném případě hovoříme o enuréze nonmonosymptomatické. Primární enurézou rozumíme stav, při němž se dítě nepřestalo v noci pomočovat po dobu alespoň 6 měsíců. Je-li tento suchý interval přítomen, jedná se o enurézu sekundární [2].